.png){kind=small}
Který tým jste:
nikdy bych nikam sama nejela / potřebuji to s někým sdílet / bojím se / nezvládla bych to / nedomluvím se / potřebuji někoho / proč sama?!
prosím, když už budu moct zmizet / nemluvte na mě / to je paráda!
?
Sólo cestování je pro někoho naprosto nepředstavitelné dobrodružství, pro někoho ale nic nového, jen způsob cestování, který mu dává jistou svobodu. Jako někdo, kdo se v posledních letech vydal na různé cesty úplně sám, přináším pár tipů, pro je to skvělý nápad, a jak to zvládnout.
SVOBODA
Neexistuje více vystihující slovo než svoboda. Nemusíte se na nikoho ohlížet. Nemusíte se o nikoho starat. Máte zodpovědnost jen za sebe. Je vám úplně jedno, v kolik půjdete na snídani a kde si dáte oběd. Nemusíte nikoho poslouchat, že ho to nebaví, bolí ho nohy nebo se mu někam nechce. Prostě jste vlastními pány a řídíte se jen tím, co se vám zrovna chce.
ČISTÁ HLAVA
Strávit pár dní jen sama se sebou dokáže dost dobře utřídit myšlenky a vyčistit hlavu. Dovolujte si trávit si čas pro sebe v klidu a tichu. Žádné (někdy až nucené) konverzace. Žádné historky, které jste slyšeli už stokrát. Je to odpočinek pro hlavu v koncentrované verzi.
VYSTOUPENÍ Z KOMFORTNÍ ZÓNY
Cestování s někým může přinášet jistý komfort. Nemusíte se spoléhat jen na sebe, protože na každý problém je vás více a více hlav více ví. Takhle ale všechno musíte řešit sami. Zpožděné letadlo, hledání ubytování, ptaní se na cestu...pro někoho může být nepříjemné už jen to, jít o samotě do restaurace či kavárny při poznávání cizí kuchyně. Když ale uděláte ten krok do neznáma, zjistíte, že nic z toho není takový problém, a kdo ví, třeba si to začnete i užívat a potkáte na svých cestách zajímavé lidi s neobyčejnými životními příběhy...
SEBEVĚDOMÍ - ZVÁDNETE VŠECHNO!
S předchozím bodem souvisí i to, že si zpětně uvědomíte, kolik jste toho zvládli. Spoléháte se jen na sebe. Neztratíte se. A když ano, zase najdete cestu. Vše si zařídíte, protože proč ne. A když si pak v běžném životě budete připomínat, co všechno jste zvládli na cestě, běžný každodenní stres vás už nevykolejí.
SEBEPOZNÁNÍ K NEZAPLACENÍ
Zkusili jste být jeden celý den úplně sami jen se svými myšlenkami? Žádní lidé, televize, Netflix, podcasty, hudba. Jen vy a vaše hlava? A co takhle několik dní v kuse?
Já osobně beru takové cestování nejen jako relax, prostor k vyčištění hlavy, klidu, ale také jako opravdový seberozvoj. Když zrovna volím cestu, která je pěší, formou nějaké poutě, první dny si zakazuji poslech čehokoliv. Nedostanu se do hloubky, když budu hledat berličky, jak odvést myšlenky jinam a jak se zabavit. Po pár dnech jen sama se sebou a svými myšlenkami může být čiré mučení. Je to ale skvělý způsob, jak získat odpovědi, na které ne a ne v každodenním (s)hluku přijít.
A NENÍ TO NEBEZPEČNÉ?
Definujte nebezpečné. Mnoho rizik na nás číhá, i když cestujeme ve dvou nebo ve větší skupině. Dodržujte základní doporučení, případně si vyhledejte, co radí lidé, kteří vyrazili na stejné místo, podnikli stejnou cestu. Toulat se ve tři ráno neznámou uličkou na okraji města nebývá dobrý nápad téměř nikde. Mějte vždy kopie dokladů, dávejte o sobě vědět. Nenechávejte své věci bez dozoru. Pokud cestujete s velkým batohem, krosnou, mějte ještě malou ledvinku, batůžek, cokoliv, co můžete mít vždy sebou, třeba i ve sprchách. Když jsem šla sama Camino a byla na pokoji se čtyřiceti lidmi, měla jsem takový malý batoh na šňůrkách z běžeckého závodu, kam jsem si dávala peněženku, doklady, mobil, a nosila to s sebou i do sprch. Na pláž, kde mi nikdo nemůže pohlídat věci, si zase neberu nic cenného, mobil i doklady nechávám schované na pokoji. Takže mi maximálně ukradnou ručník a knížku a s tím se (i když těžce) dokážu vypořádat. Nejvíce ale v tomto případě platí nevytvářet si zbytečné domněnky. Pokud budu sevřená strachem, že mě okradou, zmlátí a pohodí někde do škarpy, zbytečně k tomu budu upínat myšlenky...no a víte, jak funguje vesmír a zákon přitažlivosti. Obezřetnost ano. Zbytečné černé scénáře NE. A nezapomeňte, že vše má své řešení.
A CO KDYŽ SE MI BUDE STÝSKAT?
Je to úplně normální a doporučuji nepotlačovat to. Pokud se vám chce brečet, pusťte to ven. (Mně se většinou chce brečet, když musím odjíždět zpátky. :-D) Snažte se identifikovat, po čem nebo po kom se vám stýská. Je to pocit domova, komfort, konkrétní člověk? A především hledejte příčinu na místě. Proč se vám stýská = chcete z místa, kde jste, domů? Často stesk není způsoben tím, že na nás doma čeká něco tak neodolatelného, že se tak moc chceme vrátit, ale spíše máme pocit, že se nám ubližuje na místě. Nemáme pokoj, který jsme si vysnili, a zíráme do zdi bez oken. Je tam jiné počasí, než na které máme oblečení. Lidé jsou nepřívětiví. Možná vás někde obrali o peníze. Cítíte lítost, že jste vyhodili peníze za něco, co vás teď víc trápí, než naplňuje radostí. Odpovědí je vydržet a najít něco, co vám tedy celou situací zpříjemní, zlepší, co napraví vše, co se doteď nepovedlo. Pokud na cestování o samotě nejste zvyklí, odpovědí může být čas. Zvyknout si. Nechat si to sednout. Když vydržíte první den dva, bude vám pak mnohem lépe.
A jaká je vaše zkušenost?
Commentaires