Spánková paralýza

Vzbudíš se a nad tebou se sklání černá postava v kápi, která je děsivější než potterovský mozkomor, v ruce zakrvavený nůž a tobě přijde každá vteřina, kterou čekáš, než tě zabije, dlouhá jako hodina. Noční můra? Ne. Vidíš, kde jsi. Vidíš svůj pokoj, svoji postel, vše, co tě normálně obklopuje. Jen je tam někdo navíc. Chceš křičet. Chceš se zvednout a utéct. Jenže nemůžeš. Z hrdla ti nevyjde ani hlásek a tvé tělo je naprosto ochrnuté.

Je tohle scéna z hororu? Ne. To se opravdu děje. Pravděpodobně i více lidem kolem tebe, než si vůbec dokážeš představit. I když to zní děsivě, nemusíš se bát. Nic se ti nestane. To si jen tvé tělo ještě nevšimlo, že mozek už se probouzí, a tak tě potěší stavem zvaným spánková paralýza.

Co to je?

Představ si, že se probouzíš. Tvůj mozek už ti dovolí částečně vnímat realitu, takže víš, že jsi v posteli. Protože je to ale stav na hranici spánku, snu a bdění, mozek se neprobudil zcela a dochází tak k prolínání dvou světů - podvědomého se sny a reálného, často doprovázených halucinacemi, při kterých tě ovládne strach, až silná úzkost. Vidíš postavy, slyšíš hlasy a většinou jsou velmi děsivé. K tomu si ještě připočti, že na rozdíl od mozku se tvé tělo ještě neprobudilo, a je stále naprosto ochrnuté. Nemůžeš se pohnout, spí i tvé hlasivky, takže se nad tebou začne sklánět hrozivá postava, ale ty se nemůžeš bránit, nemůžeš křičet. Tvé tělo je doslova paralyzované, proto spánková paralýza.

Ochrnutí se ale nemusíš bát. Je vždy jen dočasné. Je to obranný mechanismus našeho těla během spánku. Představ si všechny bláznivé sny, které se ti kdy zdály. Jaké psí kusy se tam děly. Ve snech běháme, skáčeme, létáme... A teď si představ, co by se stalo, kdybychom sny prožívali fyzicky a naše tělo nebylo v paralýze. Asi by nás to hodně bolelo, pravděpodobně bychom se minimálně ošklivě zranili. Lidské tělo je prostě geniální.

Zkušenost aneb Jak šel čas

Pokud tě tento stav už potkal, dokážeš si vybavit své stavy? Já si dodnes, alespoň si to myslím, pamatuji na svoji první paralýzu. Byla jsem ještě malé dítě, pamatuji si, že jsme tenkrát se sestrou spaly na palandách, nemohlo mi proto být více než deset. Ráno jsem se probudila, ale nemohla jsem se pohnout. Nešlo se nadechnout. Nechápala jsem, co se děje a myslela jsem, že umírám. Trvalo to celou věčnost, i když ve skutečnosti to asi bylo jen pár vteřin. Pak jsem se probudila a mnoho dalších nocí jsem se bála usnout.

Uběhlo mnoho let. Další začaly přicházet většinou ráno, když už jsem byla vzhůru a pak ještě na chvíli usnula. Myslela jsem, že nespím, viděla jsem celou ložnici, postel, peřinu, doteď si pamatuji každý detail. A slyšela jsem lidi. Všude kolem mě mluvilo mnoho hlasů. Pak jsem slyšela, jak se hlasy linou ze druhého pokoje. Asi jako když jste v létě na přeplněném koupališti a slyšíte ty stovky lidí mluvit jednoho přes druhého. Tak to znělo. Byla jsem vyděšená, kde se tam ti lidé berou. A zase jsem usnula. Když jsem se pak probudila pořádně, hlasy samozřejmě zmizely. Ale o spánkové paralýze jsem stále do té doby neslyšela, a proto jsem byla zase na dlouho vyděšená, co se to sakra děje.

Proč jsem si prostě neřekla, že je to jen sen?

Protože to byl úplně jiný stav. Pamatujete si své sny? Já často ano. Nikdy, až na jeden sen za celých 32 let, co se mi sny zdají a co si je pamatuji, jsem se neocitla v prostředí, které vypadá jako ve skutečnosti. Ve snu vím, že jsem doma, u rodičů, u moře na dovolené, v obchodě, kde to znám, nebo třeba ve škole, ale nikdy to tam nevypadá tak, jak má. Jsou to jiné budovy, jiné barvy, lidé, které znám, vypadají naprosto jinak. Jen se mi zdá, že to jsou oni. Při paralýze ale přesně vím, kde jsem, a vypadá to tam přesně tak, jak má. Do jediného detailu. Co mě fascinuje, je skutečnost, že vidím, i přesto, že by mé oči měly být zavřené, protože ochrnutí, žejo. Jak je tedy možné, že když si nechám u nočního stolku batoh, tak ho při paralýze vidím? Jak je možné, že když při paralýze ležím na levém boku, vidím pokoj, jako bych spala na pravém? To mi vždy napovědělo, že nejde o klasický sen. Druhým důkazem je prostý fakt, že si uvědomuji, že se něco děje, že paralýza přišla. Ve snu se mi to nedaří, i když ovládat lucidní snění je na mém bucket listu. Sny si také tolik nevybavuji. Zato z paralýzy si ještě několik dní poté pamatuji úplně vše a jsem většinou druhý den nepoužitelná.

Here comes halucinace

Postupně s přibývajícím věkem a stresem tenkrát ze školy, později z práce, přišly paralýzy tak, jak jsou popisovány ostatními, kteří je zažili. Vzbudím se v noci, nemohu se pohnout a vím, že tam nejsem sama. Že je v místnosti blízko mé postele...někdo. Chci křičet, ale nemůžu. Strašně se chci probudit. Ale nemůžu. Cítím, že se nemůžu nadechnout tím, jak obrovský strach mám. A pak usnu. Nebo se vzbudím a je klid.

V době, kdy jsem úplně náhodou narazila na článek o spánkové paralýze, už jsem jich měla mnoho za sebou. A mnoho před sebou. Hodně se toho ale změnilo. Teď když vím, o co jde, se nebojím jít druhý den spát. Začala jsem se o tento stav více zajímat, popravdě mě to naprosto fascinuje, a paralýzy se změnily.

Začala jsem si je totiž uvědomovat. Vím, že na mě buď přichází nebo když se probudím už do ní, okamžitě vím, že v ní jsem. To ale bohužel nesnižuje strach, který při nich cítím. Dokázala jsem se postupně zbavit většiny halucinací. Vidím prázdný pokoj. Přesto jsem ale vyděšená, protože naprosto ochrnutá čekám, jestli se přede mnou nějaká strašidelná postava objeví. Jednou mi někdo řekl, že si během jeho paralýzy na jeho postel sedla děsivá ženská postava v klobouku. A já se od té doby, když se do paralýzy probudím, bojím, že ji uvidím a také si ke mně sedne - a to se děje přímo ve chvíli, kdy už vím, že v ní jsem.

Progres

Mám velikou radost, že se mi s paralýzou daří pracovat. Níže najdeš několik tipů, které ti mohou pomoci se jí vyvarovat nebo ji alespoň trochu ovládnout. Zažila jsem jich opravdu mnoho a tak jsem za ty roky hrůzy došla do bodu, kdy poznám, že se blíží. Poslední roky je to vždy při usínání. Poznám, že do ní upadám, a poslední zhruba půl rok se mi daří ji oddalovat tak, že se do ní už ani nedostanu. Ani tak to ale není příjemné. Jakmile mi začne brnět celé tělo a vím, že ztrácím kontrolu, snažím se hýbat prsty u nohou, dokud to ještě jde. Pokud chvíli vydržím, ochrnutí přejde a podaří se mi naplno vzbudit. Doporučuji se posadit nebo se napít, máš tak jistotu, že jsi opravdu v bdělém stavu.

Tipy

• pravidelný spánek - pokud je to možné, snaž se chodit spát v podobnou dobu, pravidelný spánek je důležitý celkově pro správné fungování těla, výkyvy jako jednou usnu v devět večer a druhý den sedím u počítače a jdu spát ve dvě ráno a tak dokola nejsou pro tělo dobré NIKDY
  

• po probuzení ráno už neusínej znovu - pokud tě probudí přirozené světlo a jsi připraven vykročit do nového dne, vstávání neodkládej, a je to užitečné nejen jako prevence před spánkovou paralýzou
  

• před spaním žádné technologie - knížka tě krásně uspí, červené světlo a dechové cvičení či meditace tě krásně uspí, ne koukání do mobilu, hraní her nebo puštěná televize, a už vůbec ne sledování hororu!
  

• nespi přes den - názory na odpoledního šlofíka se různí - někdo tvrdí, že dvacetiminutovka tě osvěží, otázkou ale je, zda zvládneš vstát po 20 minutách? Vypozorovala jsem, že když jsem odpoledne upadla třeba na dvě hodiny do kómatu, vzbudila se úplně mimo, hůře se mi pak usínalo a častěji jsem se propadala do paralýzy
  

• vyřeš problém s usínáním - jestli tě trápí, že se ti často nedaří usnout, hledej příčinu, ze zkušenosti vím, že pokud jsem hodně unavená, ale nemůžu ani za nic usnout, ve fázi naprostého vyčerpání cítím, že mě začíná brnět tělo a halucinační představení přichází
  

• vhodné podmínky pro spánek - dbej na to, aby místnost, kde spíš, nebyla přetopená, aby byla vyvětraná a dobře se ti usínalo
  

• vyřaď cigarety, drogy, alkohol a tučná jídla před spaním - snaž se večeřet spíše lehčí jídla, ne příliš tučná, mastná, odpusť si večerní cigaretu, omez alkohol
  

• méně se stresuj - výborná rada nad zlato, já vím, ale jak na to? Vždy se snaž hledat příčiny - nejsi ve stresu jen tak, tělo reaguje na situace, které tě čekají, ale i které se již staly, opět mám ověřeno na sobě, že pokud jsem v dlouhodobějším stresu, se kterým chodím spát, dříve nebo později paralýza přijde, vím, že v obdobích, kdy mi bylo psychicky nejhůře, se paralýzy opakovaly několik nocí po sobě a byly intenzivnější, což rozhodně není žádoucí stav, pamatuji si dokonce na jednu, která jela jako by ve smyčce, usínám, brnění těla, halucinace, snaha se probudit, opět upadám do polospánku, brní celé tělo, strach, hrůza a tak pořád dokola, nemusím asi ani zmiňovat, že druhý den jsem byla úplně mimo, přejetá, nepoužitelná
  

• nespi na zádech - tuto radu mám pouze vyčtenou, údajně tě paralýza navštíví spíše pokud usínáš na zádech, zkus tedy polohu na boku
  

• piš si to - pokud se ti paralýza děje častěji, doporučuji si vzít zápisník nebo si to poznamenávat do diáře a poctivě po každé paralýze zapsat, jak probíhala, a všechny okolnosti - jaký byl tvůj den, v kolik jsi šel spát, jak ses před spaním cítil, co jsi před spaním dělal, jedl, jak se ti dařilo usnout, kolik bylo hodin, když paralýza přišla - když se ti budou nějaké informace opakovat, máš možná vyhráno, protože tak můžeš najít spouštěče a pracovat na jejich odstranění

Čas od času se to může přihodit každému. Pokud je to ale něco, co se ti děje často a tebe to trápí, vždy hledej příčiny. Nenech se zatlačit do kouta, bát se usnout, přivodit si úzkosti. Měj na paměti, že se dá vše vyřešit. Na každý problém existuje řešení. Jen se neboj zkoumat a případně si říci o pomoc.

Zajímavosti

Při zjišťování informací jsem narazila na pozoruhodnosti, které už spadají spíše do ezo koutku. Spánkovou paralýzou si dnes vysvětlujeme svědectví lidí, kteří věří tomu, že je uneslo UFO nebo je v noci chodí navštěvovat mrtví. Na některých středověkých obrazech najdete výjevy nebožáků ležících na posteli, u kterých stojí různé zrůdné postavy a ďáblové. Pravděpodobně nešlo o posednutí, ale jen o problémy se spánkem.

Říká se, že paralýza je krokem k lucidnímu snění, ve kterém si svoji přítomnost ve snu uvědomujeme a můžeme ho řídit. Což je rozhodně lepší varianta než jen bez hnutí vyděšeně čekat na strašidlo.

Na internetu se také množí svědectví o tom, jak paralýzu ovládnout ve svůj prospěch a zažít nezapomenutelné zážitky. Třeba jako doslova opustit své tělo, vznášet se nad ním a pozorovat se, jak spím. A to už může být předstupeň astrálního cestování.

Poděl se s námi o své zkušenosti v komentářích. Máš tipy, jak paralýze předcházet, případně jak se z ní rychle dostat? Budu ráda za každé tvé sdílení.