Je to tady! Jsme už téměř v cíli naší zářijové startovací výzvy. Zakončíme ji jak jinak než sebepozorováním. Tentokrát budeme sledovat, jak se vyjadřujeme. O sobě, o světě, o životě, o lidech.
Celý den pozorujte, co říkáte a především JAK to říkáte. Jak popisujete skutečnosti, které se dějí, svět, který prostě jen je. Své myšlenky zhmotňujeme do slov a těmi si tvoříme svůj svět. Jsme to, co si myslíme a co říkáme. A když si pořád opakujeme, že jsme pitomci, projektuje nám to i okolní svět. A je jedno, že v koutku duše víme, že přece žádní pitomci nejsme.
Tento úkol je inspirován Čtyřmi dohodami. Neubližujme slovy. Někdy je to těžké, protože mnoho věcí říkáme automaticky, aniž bychom si to opravdu mysleli. Ale už je to venku a slova se stávají hmotou, která nese určitou energii.
Proto je dnešní a náš poslední úkol tak důležitý. Žijme vědomě. Mysleme vědomě. Mluvme vědomě. Uvědomte si, co v životě chcete a podle toho se vyjadřujte.
"Když mně to nikdy nepůjde."
"To přece nemůžu zvládnout."
"To si nezasloužím, určitě to dostane někdo jiný."
"Jsem úplně blbá."
"Proč jsem tak hnusná?"
"Zase to dají jemu."
Víte co? Těmhle lidem to opravdu nikdy nepůjde, nikdy to nezvládnout, nezaslouží si to. A teď si představte, kdyby změnili jednu jedinou malou věc. "Já to ale zvládnu." "Najdu způsob, jak se to naučit, aby mi to šlo."
Je to naprosto jednoduché. Ale zároveň nesmírně těžké. Nejde změnit svá přesvědčení, zvyky a myšlení během jednoho dne. Můžeme se ale soustředit na maličkosti, které nás tam dostanou. A často je jedno slov ve větě tím, co všechno změní.
Comentarios