.png){kind=small}
Léto je časem, kdy spousta z nás má prázdniny, vybírá si dovolené a má pocit, že přišel konečně čas na zasloužený odpočinek. Dny jsou dlouhé, je příjemné sedět do noci venku a užívat si teplé večery, grilování, pohodu. Prostě summer vibes se vším všudy. Vedro vyčerpává, tak jdeme k vodě nebo na pivo na zahrádku. Čas se může na chvíli zastavit. A vůbec nic se nestane, že ne. I ty, pokud jsi zrovna na cestě seberozvoje a pracuješ na sobě, si na téhle cestě můžeš:
vzít dovolenou
dát si pauzu
odpočívat
nehledat odpovědi, proč se ti něco děje
nelámat si hlavu s tím, jak něco vyřešit
nebýt perfektní (což stejně stejně téměř nemožné)
Jo, můžeš si vzít dovolenou i v osobním rozvoji. A to je možná jedna z důležitých lekcí, kterou se máš na své cestě naučit. Zpomalit. Dovolit si chvilku dělat opravdu TO, co zrovna chceš. A jestli tvoje TO je den nicnedělání, pak to tak má být. Třeba nepotřebuješ perfektní a na gram spočítaný jídelníček a další hodinu v posilovně. Možná je pro tebe teď to pravé, že si dáš jednu nevinnou zmrzlinu s naprostým klidem uvnitř sebe.
Zakousni se do léta a probuď v sobě vnitřní dítě. Vrať se ve vzpomínkách do svého dětství a prožij jeden den jako kdysi v té bezstarostné době, kdy čas neexistoval. Kdy nebylo potřeba se dívat na hodinky a stresovat se, že zase nestíháš.
Jestli máš pocit, že právě teď je tvůj čas, tvoje chvíle, kdy do sebe chceš dát všechno a pracovat na sobě, tak jo, super, pokračuj. Upřímně si ale řekni, jestli je to opravdu to, co teď potřebuješ. Netoužíš nakonec po malé zasloužené vnitřní dovolené, kdysi dopřeješ prostě jen klid, den u vody nebo na zahradě s knížkou, dáš si nanuka a melouna, večer sedneš k táboráku a nic neřešíš?
TIP
Ve mně se všechny tyhle pocity v létě vždycky bijí. Na jednu stranu chci pracovat, na druhou potřebuji malou změnu rutiny, chvilku prázdné hlavy a čirého vnitřního nicnedělání. A tak si s sebou úplně všude nosím svůj zápisník. Dělám si poznámky k tomu, co mě napadá, a je úplně jedno, kde zrovna jsem. Vím, že je nezapomenu a můžu se k nim vrátit. Vyznáš se ve světě Harryho Pottera? Je to totiž taková Brumbálova myslánka. Tužkou na papír vytáhnu myšlenku, která tím okamžitě opouští moji mysl. Vím, že je pečlivě uschovaná a přijde její čas. Teď má ale moje hlava volno a užívá si teplo a sluníčko.
Nakonec možná zjistíš, že upřímně si DOVOLIT něco podobného je koncentrovaný seberozvoj, aniž bychom si museli uvědomovat, že právě teď na sobě pracujeme. Poslouchej své tělo a svoji mysl.
A užívej si tohle léto!
Comments